CF KULIŠÁCI (VET) založeno 1986

Na začátku sezóny, po prvním odehraném zápase:

"Ty vole, až ji doma řeknu, že mám fotbal dvakrát do týdne, protože hraju za "mladý" i za "veterány", tak mi dá kufry za dveře.“

Z toho si nic nedělej. Mě rovnou řekla, jestli se nechci odstěhovat na hřiště.

….

K nám domu už moje fotbalová taška vůbec nesmí. Nechávám ji rovnou ve sklepě.

To máš blbý. Já ji můžu přechovávat aspoň na balkóně, ale zase musím poslouchat, jak to smrdí a překáží.

A prej, jak to může pořád tak smrdět, když mi to permanentně pere? Povídám: „Má drahá ženo, naposledy jsi mi pár těch fotbalových hadříků prala začátkem jara.“ Už nemluvím o tom, jak jsem byl vlastně u spoluhráčů terčem posměchu před prvním jarním zápasem, když jsem vyndal voňavý dres, trenky a štulpny. Divili se všichni, co se prý doma děje? Že mi má taška nějak divně voní? A co mě to prý stálo?

Nebo: "přijdu z fotbalu a hned ve dveřích na mě štěkne, tu smradlavou tašku sem ani nenos, dej si ji do sklepa nebo na balkon"

Jistě chápete uvedený text s trochou nadsázky. Zaslouží si však určité vysvětlení. Totiž v době, kdy je manželství hráče "Hanspaulky" mladé, hodlá manželka prát obsah fotbalové tašky pravidelně vždy po zápasovém dni. A skutečně tak i činí - přibližně první rok manželství. V té době pochopitelně přehlíží jemné protesty manžela, který ji chce jen z čisté lásky ušetřit práci a snaží se jí od každotýdenního praní zapáchajících fotbalových věcí (zapáchají ostatně podobně jako dres na aerobik, či strečink) odradit slovy "stačí to vyprat jednou za měsíc, stejně to zase příští týden znovu zasmrádne, a navíc spoluhráči, ani soupeř neocení, žes to prala v Pervolu se speciálním změkčovačem."      

Později většina manželek hráčů skutečně rezignuje, takže výsledkem je pak to, že fotbalová taška je přechovávána na balkoně, kde tradičně nejméně (s výjimkou víkendového praní) otravuje obyvatele domácnosti svých zápachem. Zde si dovolím další poznámku. Ze zavřené tašky v podstatě žádný zápach nevychází; tento se začíná nezadržitelně šířit sktečně jen až je-li taška otevřena a to je obvykle zas opět v šatně mezi spoluhráči a hráči soupeře, kteří obvykle vnímají jen zápach z té své tašky.

Jindy při mimořádně dobré náladě:

Manželka den po zápase:          "Vyndej ty smradlavý fotbalový věci do pračky, kdo to tu má čuchat!"

Replika manžela-hráče:             "Hele to fakt není potřeba furt prát, zejtra stejně zase hraju a zase

                                               nasmrádnou."

Manželka:         "Povídám vysyp to pračky, nasyp tam do té pravé mističky odměrku prášku, pusť vodu,

                        zmačkni 40 stupňů ...." (manžel-hráč si v duchu říká: "takhle to namačkat umím taky, s

                        tím nemusíš dělat takový štráchy")

Manželka po skončení pracího programu:           "Dopraly se ti ty hrůzy zelený, vyndej si je a pověs si to

                                                                       na šňůru" (manžel-hráč pro klid v domácnosti splní pokyny)

Manželka druhý den po praní:    "... už ti ty zelený hadry uschly, žehlit ti to teda fakt nebudu, sundej to ze šňůry, ať to na tom balkoně nestraší sousedy celej tejden. ....... Že ti musím furt prát ty páchnoucí hrůzy."

Manžel-hráč tiše špitne:            "Dyť jsem si je vlastně vypral a usušil sám, ses jich ani nedotkla"

Manželka:         "Ještě abych tu špínu brala do rukou. Neřečni a odnes si tu tašku někam, ať to tady

                        nepřekáží".